Vlčátko
Katrin s lehkostí osedlala svého starého koně Lomida.Řekla si že hned čtvrtý den v Šumavě v Železné rudě.Hřebec už měl život skoro za sebou ale ta projížďka se mu očividně líbila.Katrin má prázdniny a Lomida nemůže jen tak nechat samotného.Lomid si lehce vykračoval po stráních krásných luk ale najednou se zarazil.Klesl na zem a Katrin z něho sletěla jak odzrátá švestka.Né Lomido neumírek.Křikla a rukou si držela zraněné koleno.Kůň sotva dýchal a Katrin letěly slzy z očí.Naštěstí byla vedle nich cesta a zrovna po ní jelo auto.Zabrzdilo a z auto vyskočila tmavovlasá paní a za ní asi tak ve stejném věku jako Katrin vyskočila hnědovlasá dívka.Jsem Liv.Řekla rychle.Já Katrin.Nestačila říct.Co se tvému koni stalo?Lomido už je v nebíčku.Je mrtvý.Rozplakala se Katrin.Mám mobil zavolej svojí mamince.Katrin rychle nacvakala mamčino číslo a s pláčem jí vytrousila co se stalo.Za chvíli u u ní byli.Taťka,mamka,Katrin i Liv se svoují mámou pomohli Lomida dát do přepravníkua odvezli ho.Vykopali hrob a nechali tam Lomida poklidně spát.Neboj se Katrin koupíme ti jiné koně a budeš mít dva.Dobře.Zmohla se na slovo.Týden chodila Lomidovi k hrobečku a každý den mu tam nosila kytky.Pak už ale přijela mamka s přepravním boxem ve kterém byl hřebec a vedle něho odrostlé hříbě.Jmenuje se Dukát ale ten druhý jméno nemá.Ať se tedy jmenuje Lomido.Řekla Katrin a zadívala se na odrostlé hříbě.Dukát si odfrkl.Katrin je vyvedla a dala do boxů.Postupem času sy zvykli na své boxy a nový život a Katrin si usmyslela že se s Dukátem půjde projít a vezme i Lomida.Dala obou dvoum ohlávku vyvedla je z boxu a už si s nima vykračovala do polí.Uběhla hodina a Katrin se z dlouhé procházky vrátila domů.Vykartáčovala koně,napojila je a dala do váběhu.Ve výběhu napustila něco jako vanu vodou aby koně nežíznili.Další den už Dukáta osedlala a vydala se do lesa.Kůň si poklidně vykračoval ale najednou se ozvala rána nejspíš z pušky.Dukát se vyděsil a začl sebou házet.Katrin měla naštěstí po ruce bičík a tím ho uklidnila.Klid hochu.Pak uviděli jak k nim běží něco malého a šedého.Katrin sesedla a čapla si.Za tím šedým běžel nějaký muž v zeleném obleku.Asi myslivec.Pak se ukázalo že k nim běží malé vlče.Vyběhlo na malou trasu a schovalo se mezi Katrininy nohy.Ustup děvče ať ho můžu střelit!Ne!Je to malé a roztomilé!Určitě jste zabil jeho mámu tak ho nechte!!Vykřikla naštvaně Katrin až se jí Dukát málem vytrhl z ruky.Myslivec ji tedy nechal jít.Katrin vzala vlče do náruče nasedla na koně a vydala se zpět domů.
Pokračování příště!